Reklama
Ukládání oxidu uhličitého (CO2) vyprodukovaného lidskou činností pod zemský povrch pomáhá v boji proti změně klimatu tím, že se tento skleníkový plyn nedostane do atmosféry.
Nejedná se přitom o žádnou novinku nebo čistou teorii. Tento princip v praxi funguje mnohem déle, než bychom si mohli myslet – existuje totiž celá řada geologických systémů, v nichž byl CO2 zcela přirozeně uložen po dlouhá tisíciletí.
Po celém světě najdeme mnoho navzájem podobných geologických útvarů, do nichž bychom mohli uložit množství CO2 odpovídající průmyslovým emisím tohoto skleníkového plynu za několik stovek let. Přestože geologické ukládání plynů je zcela přirozený proces a v průmyslu se úspěšně využívá již řadu desetiletí, vysvětlit tento proces veřejnosti není vždy zcela jednoduché.
Při geologickém ukládání se CO2 zachycený během průmyslových výrobních procesů injektuje (vtlačuje) do horninových struktur hluboko pod zemským povrchem. Zde zůstane trvale uložen a nedostane se do atmosféry.
Ve světě přibývá firem, které vyvíjejí technologie na zadržování oxidu uhličitého z atmosféry a jeho skladování. Největší zařízení svého druhu začalo předloni fungovat na Islandu. Ve snaze chránit klima plánují ročně odfiltrovat tisíce tun oxidu uhličitého přímo z okolního vzduchu a natrvalo je uložit v podzemí.
„Je to největší zařízení na přímě zadržování a ukládání uhlíku na světě. Každá molekula oxidu uhličitého, kterou odebere z atmosféry a trvale uloží v podzemním úložišti, nebude přispívat ke globálnímu oteplování,“ uvedl jeden z tvůrců tohoto zařízení švýcarský inženýr Christoph Gebald na konferenci Direct Air Capture summit věnované novým technologiím na pohlcování uhlíku.
„Máme kapacitu zachytit čtyři tisíce tun oxidu uhličitého ročně. Plyn předáváme našim partnerům ze společnosti Carbfix, kteří ho vstříknou do podzemí. Tam se CO2 naváže na čedič a doslova se promění v kámen. To se stane za pouhé dva roky. Takže jde skutečně o nejbezpečnější a nejtrvalejší metodu, jak odstraňovat CO2 z atmosféry, která je nyní na trhu,“ vysvětlil druhý spolutvůrce v rozhovoru pro agenturu Reuters.
Nové zařízení se skládá z několika stěn složených z kolektorů s ventilátory, které nasávají okolní vzduch a ve filtrech zachytávající oxid uhličitý. Kolektor se pak uzavře a s využitím geotermální energie ohřeje vnitřní prostor na 100 stupňů. CO2 se uvolní z filtru a posléze je uložen hluboko pod zem.
Vhánění oxidu uhličitého do podzemí přitom má poměrně dlouhou historii. Technologii začal využívat v 70. letech minulého století ropný průmysl, který CO2 injektuje do nalezišť s cílem intenzifikovat těžbu ropy. K tomuto účelu ho těžaři dodnes využívají.
Z výše uvedených důvodů byl před dvěma lety otevřen studijní program Petroleum Engineering na VŠB-TUO. Vedení školy si od nového programu hodně slibuje – studenti se díky němu například budou učit využívat zdroje geotermální energie, která představuje jednu z nejekologičtějších druhů energie vůbec.
„Mezi velmi zajímavé projekty patří i detailní studium ukládání CO2 do horninových struktur v České republice. Pokud bychom našli praktické uplatnění této technologie, mohli bychom významně pomoci regionálním producentům emisí skleníkových plynů s jejich likvidací,“ přibližuje nový program jeho garant Antonín Kunz.
