Reklama
Donald Trump, současný prezident Spojených států, znovu a znovu obrací svou pozornost k Grónsku – autonomnímu území Dánského království. Co ho k tomu vede? Jak lze soudit, jde o mix strategických a ekonomických faktorů, přičemž největším lákadlem jsou rozsáhlé zásoby nerostných surovin, které tento ledový ostrov ukrývá.
Obsah
A když říkáme znovu a znovu, myslíme to doslova. Trump se o Grónsko zajímal opakovaně. Poprvé veřejně nastolil tuto myšlenku v roce 2019, kdy bez okolků navrhl, že by Spojené státy mohly Grónsko prostě koupit od Dánska. Tímto krokem vyvolal bouři reakcí – dánská premiérka Mette Frederiksenová návrh smetla ze stolu jako „absurdní“, což Trumpa natolik rozčílilo, že v odvetě zrušil plánovanou státní návštěvu Dánska.
Téma ale nezapadlo. Jakmile se Trump opět dostal do prezidentského úřadu, otázka Grónska se vrátila do hry. Tentokrát ji zasadil do širšího kontextu své politické rétoriky, zejména během druhé prezidentské kampaně. Opět zdůraznil, že Spojené státy musí upevnit svůj vliv v Arktidě, a právě strategická poloha Grónska spolu s jeho nerostným bohatstvím v tom měly hrát klíčovou roli.
Nerostné bohatství Grónska
Grónsko je doslova pokladnicí surovin nezbytných pro moderní technologie. V jeho útrobách se ukrývají obrovská ložiska vzácných zemin, lithia, kobaltu a dalších strategických prvků, které pohánějí elektromobily, baterie i větrné turbíny. Podle geologa Martina Klempy se zde nachází 25 z 34 kritických nerostů, které Evropská komise považuje za klíčové pro budoucnost průmyslu.
Jenže tato bohatství neleží jen tak na povrchu. Jsou ukrytá pod mohutným ledovým příkrovem, v nehostinném prostředí, kde je těžba extrémně složitá a drahá. A co víc – její agresivní rozmach by mohl nenávratně poškodit už tak křehký arktický ekosystém, který se i bez lidského zásahu potýká s dramatickými změnami klimatu.
A právě tady se názory Gróňanů zásadně rozcházejí. Menší část vidí v těžbě příležitost k ekonomickému růstu a k postupnému osvobození od dánské finanční závislosti. Ale většina se na to dívá jinak – vnímá těžbu jako ohrožení tradičního způsobu života a obává se, že zničené prostředí už nebude možné nikdy obnovit.
Více hrozba než příležitost
Eldur Ólafsson má jasno: Grónsko je nevyužitý potenciál surovinového bohatství. Jak sám říká: „Hledáme měď, nikl a vzácné zeminy. Je to neprozkoumaná oblast, která má ještě potenciál k tomu, aby zde bylo více velkých ložisek.“
A ví, o čem mluví. Ólafsson stojí v čele těžební společnosti Amaroq Minerals, která si v Grónsku zajistila průzkumné licence na více než 10 000 km². Zaměřuje se především na zlato, měď, nikl a vzácné zeminy, tedy suroviny klíčové pro moderní technologie i světovou ekonomiku. Pod jeho vedením firma znovu otevírá důl Nalunaq, který byl v minulosti kvůli nízkým cenám uzavřen, ale nyní se díky nové infrastruktuře a zlepšení tržních podmínek chystá na plné obnovení provozu.
Těžařský průmysl vidí v Grónsku obrovskou příležitost – nevyužitý potenciál, který může pomoci ekonomice ostrova. Jenže místní obyvatelé a ekologové bijí na poplach. Obávají se, že těžba nenávratně poškodí životní prostředí a negativně ovlivní tradiční způsoby obživy, jako je rybolov.
Podobné debaty nejsou v Grónsku ničím novým. Už v roce 2013 grónský parlament povolil těžbu železné rudy a zrušil zákaz těžby uranu, což mezi obyvateli ostrova vyvolalo vášnivé diskuze o možných ekologických důsledcích.
V roce 2021 šli Gróňané ještě dál. V referendu jasně odmítli těžbu vzácných zemin v oblasti Kvanefjeld, přičemž jejich hlavní obavou bylo znečištění vody a ohrožení tradičního způsobu života.
Většina místních tedy vidí v těžbě více hrozbu než příležitost. Pro ně není Grónsko zdroj nerostného bohatství, ale křehký ekosystém, který si zaslouží ochranu před ekonomickými zájmy velkých hráčů.
Připojení k USA většina Gróňanů odmítá
Gróňané mají jasno a jejich vzkaz je nekompromisní – Trump a Spojené státy nejsou vítány. Podle nejnovějšího průzkumu agentury Verian, provedeného pro dánský deník Berlingske, 85 % obyvatel Grónska ostře odmítá možnost připojení k USA. A to v době, kdy Donald Trump znovu rozvířil debatu o svém dávném snu ovládnout tento strategický kus Arktidy.
Zatímco pouhých 6 % Gróňanů by si dokázalo představit, že by se jejich ostrov stal součástí Spojených států, 9 % zůstává nerozhodnutých. Jinými slovy, drtivá většina lidí v Grónsku považuje americké ambice za naprostý nesmysl.
Na Trumpovy výroky reagovala dánská premiérka Mette Frederiksenová, která během své návštěvy Berlína, Paříže a Bruselu jasně naznačila, že Evropa se musí semknout. „Chci zajistit, aby celá Evropa stála při sobě. Nejen v souvislosti s královstvím Dánska, ale i obecněji,“ prohlásila.
Zatímco evropští lídři řeší geopolitické dopady, Trump na palubě Air Force One sebevědomě prohlásil: „Myslím, že to získáme.“ A dokonce tvrdil, že „57 000 obyvatel Grónska chce být s námi.“
Realita? Průzkum ukázal pravý opak. Gróňané si nepřejí být pouhou surovinovou zásobárnou pro Ameriku a odmítají se nechat vtáhnout do Trumpových geopolitických hrátek.
Zcela odmítavě se k Trumpovým plánům postavila také Inuitská cirkumpolární rada, zastupující Inuity z Aljašky, Kanady, Čukotky a Grónska. „Nechceme debatovat o tom, který stát je lepší nebo horší kolonizátor,“ uvedli jasně. „Místo toho chceme diskutovat o tom, jak zlepšit životy, živobytí, blahobyt a sebeurčení Inuitů ve všech našich regionech.“
Dánsko na Trumpovy ambice nečekalo se založenýma rukama a odpovědělo razantně – oznámilo investici ve výši 14,6 miliardy dánských korun (přibližně 2 miliardy dolarů) na posílení obrany a suverenity v Arktidě. Tím dalo jasně najevo, že Grónsko zůstane součástí dánské sféry vlivu.
Poselství Gróňanů
Tyto kroky jsou vnímány jako snaha uklidnit Gróňany a čelit Trumpovým ambicím. Trumpova posedlost Grónskem se dá totiž vyložit jediným způsobem – jako touha po drancování přírodních zdrojů bez ohledu na následky. Ekologie? Sociální dopady? Hlas místních obyvatel? To vše ustupuje do pozadí před vidinou nerostného bohatství, které se pod ledem ukrývá. Trump ignoruje skutečnost, že o své budoucnosti mají právo rozhodovat samotní Gróňané – a ne světoví hráči, kteří vidí v ostrově jen další surovinovou banku.
Ale tohle není jen o politických prohlášeních. Pokud by se těžba rozjela ve velkém, mohlo by to znamenat ekologickou katastrofu, jak se Gróňané několikrát vyjádřili. Křehký arktický ekosystém, který je domovem mnoha endemických druhů, by se mohl stát obětí nevratných změn. Tání ledovců a ničení původní krajiny by zasáhlo nejen místní přírodu, ale i tradiční způsoby života grónských komunit, které jsou neoddělitelně spjaty se svou zemí.
Ano, ekonomické zájmy mohou lákat k exploataci grónských zdrojů. Ale za jakou cenu? Budoucnost Grónska nesmí být psána chamtivostí těžařských společností a politických hráčů. O jeho osudu mají rozhodovat lidé, kteří tam žijí – ne ti, kdo v něm vidí jen další surovinový ráj na mapě. Zachování životního prostředí a udržitelný rozvoj nejsou možnosti – jsou nezbytností.
