Reklama
Geotermální výtopna se obecně vyplatí v českých podmínkách tam, kde jsou místa s již narušenou podzemní horninou. Odborníci se shodují, že takovým místem pro výstavbu tohoto zařízení, které zajistí městům dostatek tepla, mohou být Litoměřice, případně Lovosice, Chomutov nebo Frýdlantský výběžek.
V Česku využívá geotermální energii například město Ústí nad Labem, kde slouží k vytápění plaveckých bazénů a od května 2006 také k vytápění zoologické zahrady v Ústí nad Labem.
Ojedinělý projekt využití geotermální energie pro výrobu tepla je v Děčíně. Od roku 2002 je zde v provozu výtopna na Benešovské ulici, která jako jediná v České republice využívá geotermální energii pro zásobování poloviny města teplem.
Geotermální výtopna nevyžaduje hluboké vrty
Pro získání tepla pro účely vytápění stačí poměrně nízké teploty pod 100 °C. Proto se nepočítá s velkými hloubkami vrtů. Ve středoevropské oblasti jsou hloubky do 2000 m dostačující.
Centrální výtopna reguluje dodávané množství v závislosti na spotřebě tepla. Kotel pro vyrovnávání špičkového odběru vyrovnává spotřebu tepla. Rezervní kotel má rovněž opodstatnění, aby se pro případné problémy v čerpací stanici nebo ve vrtu mohla zajistit garantovaná dodávka tepla.
Zkušenosti ze světa
Zkušenosti s využíváním teplých vod ve Francii jsou podobné jako v Německu. Nejzajímavější oblastí z tohoto hlediska je pařížská pánev, kde byla většina zařízení vybudována v letech 1981 až 1986. Dnes je ve Francii přibližně 70 geotermálních výtopen, z nichž přibližně 80 % leží v okolí Paříže. Tato zařízení dodávají teplo do více než 200 000 bytů.
Typická vytápěcí jednotka jsou dva vrty hluboké přibližně 1,7 km, jeden je čerpací, druhý vsakovací. Vrty jsou přibližně 5 až 10 km od sebe. Tepelná kapacita jednotky je 10 MW a cirkulace vody je 40 až 80 l/s. Náklady na zařízení nejsou malé, výtopny jsou však z ekonomického hlediska výhodné a počítá se s jejich životností 25 až 40 let.
