Reklama
Komunitní energetika vstupuje do Česka. Umožní čerpat energii ze solárů i těm, kdo si je nepořídili. A těm, kdo ano, dovolí sdílet elektřinu například se svojí chalupou.
Sdílení elektřiny umožní v Česku novela energetického zákona označovaná jako Lex OZE 2. Cílem je decentralizace energetiky, to znamená, že lidé mohou odebírat elektřinu nebo také teplo od jiných než zavedených velkých hráčů. Energii mohou navzájem sdílet například domácnosti, malé a střední podniky nebo také obce a jejich příspěvkové organizace. Jinými slovy, komunitní energetika propojuje místní výrobce elektřiny nebo tepla s místními spotřebiteli.
Zásadní podle ministerstva životního prostředí je, že komunitní energetika neslouží výdělečnému provozu elektráren, ale má za cíl přinášet členům komunit obzvlášť ekologický a sociální přínos.
Vlastní fotovoltaická elektrárna
A jak přesně to bude od června/července 2024 fungovat?
Ten, kdo má například na své střeše fotovoltaickou elektrárnu s instalovaným výkonem do 50 kilowattů, bude mít možnost sdílet vyrobenou elektřinu skrze distribuční soustavu do jiných odběrných míst, ať už do svých, nebo v rámci sdružení či třetím osobám (třeba sousedům).
Nový zákon tak například umožní, aby si obyvatel Brna poslal energii, kterou si sám vyrobí, na chalupu v Peci pod Sněžkou, či obráceně. Aktivní zákazník musí v takovém případě vytvořit skupinu sdílení. Zařadit do ní může maximálně jedenáct registračních čísel předávacích míst, tedy takzvaných EAN. Skupin může mít jeden člověk víc, platí však, že dvě skupiny nemohou mít stejný zdroj. To znamená, že na jednu fotovoltaiku může být navázána jen jedna skupina o jedenácti místech. Sdílet lze přitom po celém Česku.
Pokud je člověk aktivním uživatelem, nemusí se registrovat u Energetického regulačního úřadu, ale u Elektroenergetického datového centra, které by mělo začít fungovat v polovině roku.
Smartmeter
Ten, kdo sdílí, i ten, kdo přijímá, pak musí mít nainstalované průběhové měření, takzvaný smartmeter, který měří výrobu a spotřebu elektřiny v téměř reálném čase, respektive v patnáctiminutových intervalech.
V západoevropských zemích je komunitní energetika již dobře etablovaným modelem, kde slouží jako ukázka úspěšné realizace bioenergetické vesnice. K produkci elektřiny a tepla využívají bioplynové stanice a fotovoltaické panely, čímž dosahují energetické soběstačnosti a nezávislosti na vnějších dodavatelích.
Pro průmyslové provozy ale může být komunitní energetika nevhodná. Výroba elektřiny fotovoltaickými panely totiž nesplňuje potřeby průmyslových provozů, a distribuce energie mimo dobu výroby může být problematická.
