Milán otevírá největší termály v Itálii: Tam, kde kdysi řehtali koně, dnes zurčí voda

Je to paradox Milána – města módy, betonu a permanentního hluku. Právě tady, u stadionu San Siro, na pozemcích, kde před sto lety plnokrevníci roznášeli svými kopyty prach pro bankéře a monarchii, vzniklo něco, co připomíná spíš orientální sen než italskou realitu. Největší městské termální lázně v Itálii, De Montel – Terme Milano, se po dlouhých letech plánování a přestaveb konečně otevřely veřejnosti. A nejsou to žádné městské šprušle s chlorovaným bazénkem a vířivkou pro důchodce.

Královské stáje znovuzrozené vodou

Příběh začíná v roce 1920, kdy architekt Vietti Violi navrhl pro šlechtickou rodinu De Montel okázalé stáje. Byly určeny pro chov královských koní, stavba ve stylu milánské secese vyzařovala vznešenost, ale ta se po válce rozpadla jako sněhová socha na jaře. Sedmdesátá léta přinesla místo šlechticů narkomany a tuláky. Areál pustl, klenby praskaly, ze zdí opadávala omítka. Pak přišel rok 2007 a s ním nápad: z ruin udělat lázně. A až v roce 2017 se rozjel konkrétní projekt – do výběrového řízení města Milán se přihlásila skupina, která slíbila nejen obnovu secesních detailů, ale i návrat vody jako živlu.

Výsledkem je resort, který by mohl směle konkurovat římským lázním císaře Caracally – kdyby ovšem Caracalla měl vířivku a podlahové vytápění. De Montel – Terme Milano zabírají přes 16 tisíc metrů čtverečních, z toho deset tisíc tvoří venkovní část. Vše je ponořeno do zeleně, včetně tří bazénů, hammamu, solné jeskyně a meditačních zahrad. Vnitřek nabídne další sedmičku bazénů, čtyři sauny, parní lázeň a relaxační zóny, které se snaží hosta přesvědčit, že svět venku neexistuje.

Voda, která cestovala 20 let

Zásadní složkou lázní je samozřejmě voda – ale ne jen tak ledajaká. Vrt, z něhož čerpají, sahá do hloubky 396 metrů. Geologové tvrdí, že se jedná o vodu, která pod zemí putovala přes dvacet let a cestou si sbírala minerály jako pilný pošťák razítka. Teplota vody v jednotlivých bazénech se pohybuje od 22 do 38 °C a její léčivé účinky byly oficiálně uznány italským ministerstvem zdravotnictví. Nejde o marketingový blábol, nýbrž o skutečnou léčebnou minerálku, která má pozitivní dopad na pohybový aparát, cévní systém i nervovou soustavu.

Součástí areálu je i restaurace, která se nesnaží šokovat gastronomickými experimenty, ale naopak propojuje klasiku s moderním wellness – bio bazalka, extra panenský olivový olej, zábaly z hroznových jader, peelingy s mořskou solí. Itálie si zkrátka umí udělat dobře, i když má člověk jen ručník a župan.

Raději luxus s limitem

Celý projekt stál v přepočtu asi 1,5 miliardy korun a vstup není pro každého. Tříhodinová návštěva vyjde na 60 eur, pět hodin na 79 a osmihodinový pobyt včetně přístupu do všech zón na 89 eur ve všední dny. O víkendu si připravte 109 eur, a i když v ceně máte župan, ručník i pantofle, není to zážitek pro někoho, kdo jede do Itálie s batůžkem a salámem. Děti do 16 let a hluční návštěvníci mají vstup zakázán – lázně si chrání svou kulturu ticha.

Milán tak dostal termální chrám, který není jen o relaxaci, ale i o estetice, paměti místa a přerodu. Tam, kde kdysi cválali koně a kde po válce zvonil prázdný kov na zrezivělých pantech, dnes bublá minerální voda, šíří se vůně eukalyptu a lidé zavírají oči, aby na chvíli unikli světu.

Letenku z Prahy pořídíte za pár stovek, let trvá hodinu dvacet. A pokud jste ochotni za relaxaci zaplatit stejně jako za dvě noci v dobrém hotelu, najdete v De Montel nejen teplou vodu, ale i návrat k tomu, co už města dávno zapomněla – tichu, klidu, rytmu dechu a smyslnému doteku architektury, která ví, odkud přichází.

Chcete-li poznat Miláno jinak než z výloh Gucciho a Aperolu na Navigli, běžte do lázní. Tam poznáte město zevnitř.