Reklama
Ruský plyn a Česká republika? Tuzemská vláda dlouhodobě tvrdí, že se nám podařilo vymanit z energetické závislosti na ruském plynu. Premiér Petr Fiala (ODS) opakovaně zdůrazňoval, že díky diverzifikaci dodávek už nejsme odkázáni na ruské suroviny. Opozice, včetně Andreje Babiše (ANO) a dalších kritiků, však argumentuje, že Česko nadále odebírá ruský plyn, pouze jinou trasou, a že jsme ve skutečnosti ještě více ekonomicky zapleteni do ruského obchodního modelu než před válkou na Ukrajině.
Skutečná situace je složitější, než jak ji prezentují politická prohlášení. Klíčovou roli v této debatě hraje nejen samotná Česká republika, ale i okolní státy, především Slovensko, Ukrajina a Německo. Podle Asociace soukromého zemědělství zase Babiš argumentuje, jak argumentuje, hlavně proto, že nejziskovější část byznysu Agrofertu stojí a padá na dostupném a levném plynu právě z Ruska.
Obsah
Podle údajů společnosti NET4GAS se v roce 2023 prudce zvýšil dovoz plynu do Česka ze Slovenska, a to více než 4,5krát oproti předchozím rokům. Tyto dodávky tvořily v té době přibližně 59 procent veškerého plynu proudícího do republiky.
Na konci roku 2024 už ruský plyn, který byl přepravován prostřednictvím Slovenska, tvořil téměř 95 procent dodávek. Ačkoliv vláda prezentovala snížení přímých nákupů od Ruska, tvrdá data naznačují, že se spíše změnila forma než skutečnost.
Slovensko v pasti mezi Ruskem a Ukrajinou
Velkou roli v tomto procesu sehrála Ukrajina, která na začátku roku 2025 odmítla prodloužit pětiletou smlouvu s Gazpromem a tím zastavila tranzit ruského plynu přes své území. Tento krok měl a má vážné důsledky pro Slovensko, které bylo na těchto dodávkách kriticky závislé. Slovenská státní plynárenská společnost SPP sice měla stále platnou smlouvu s Gazpromem do roku 2034, avšak bez přístupu k ukrajinskému tranzitu bylo a je nutné najít alternativní trasu.
Slovensko proto od února 2025 začalo dovážet ruský plyn přes TurkStream, který vede z Ruska přes Černé moře do Turecka a dále přes Maďarsko na Slovensko. Oproti původní trase však znamenala tato změna vyšší přepravní náklady, což vedlo k dalšímu tlaku na růst cen plynu.
Tento nárůst přepravních nákladů se promítl do zvýšení cen plynu pro konečné spotřebitele. Podle odhadů slovenského Úřadu pro regulaci síťových odvětví (ÚRSO) by finální cena plynu pro domácnosti měla od začátku roku 2025 vzrůst v průměru zhruba o třetinu. Pro domácnosti, které plyn využívají na vytápění i ohřev vody, to znamená nárůst ročních nákladů přibližně o 340 eur bez DPH.
Slovenská vláda se pokusila o vyjednávání s Ukrajinou, avšak Kyjev se rozhodl nepovolit tranzit ruského plynu s odvoláním na bezpečnostní rizika a strategickou nutnost oslabení ruské ekonomiky. To vyvolalo silné napětí mezi Bratislavou a Kyjevem. Premiér Robert Fico se pokusil zajistit stabilní dodávky osobním jednáním s Vladimirem Putinem, což vyvolalo v EU i na Ukrajině ostrou kritiku. Ukrajinská strana mezitím navyšovala dovoz plynu ze Slovenska a Maďarska, čímž vznikla paradoxní situace – zatímco Slovensko nemohlo přijímat ruský plyn přes Ukrajinu, Kyjev od Slovenska plyn odebíral.
Tato situace ilustruje složitost současných energetických vztahů ve střední a východní Evropě, kde geopolitické konflikty a infrastrukturní omezení vedou k neobvyklým tokům energií mezi státy.
Česká pomoc Slovensku a vlastní závislost
Česká republika v této situaci nabídla Slovensku pomoc a podle dostupných informací zahájila jednání o poskytnutí částečných dodávek z vlastních zásobníků. Česká vláda se tak dostala do role stabilizačního prvku ve středoevropském energetickém prostoru, avšak stále čelí problému, že samotné Česko nadále plyn ze Slovenska ve velkém odebírá.
Nicméně, podle dostupných informací, Slovensko na tuto nabídku dosud nereagovalo. Ministr Lukáš Vlček (STAN) uvedl, že k 12. lednu 2025 neobdržel od slovenské strany žádnou odpověď.
Přestože se česká vláda snažila zajistit alternativní dodávky LNG z Nizozemska, Německa a dalších států, skutečností zůstává, že obchodníci na trhu preferují levnější variantu – tedy ruský plyn přicházející přes Slovensko. Anonymita obchodování s plynem na burzách navíc způsobuje, že není vždy možné s jistotou určit, odkud dodávky pocházejí.
Ceny na vzestupu
Vedle tranzitních problémů výrazně vzrostly ceny plynu na evropském trhu. V únoru 2025 se velkoobchodní cena plynu na burze v nizozemském TTF pohybovala kolem 58,24 EUR/MWh, což představovalo meziroční nárůst o více než 126 procent. Důvodem byla nejen omezená nabídka po zastavení ukrajinského tranzitu, ale i dlouhotrvající chladné počasí, které zvýšilo spotřebu a donutilo státy čerpat plyn ze zásobníků. Ke zdražování přispěla také rostoucí poptávka v Asii, která tlačí na vyšší ceny LNG, čímž se zvyšuje konkurence o dostupné dodávky.
Podle analytiků by mohly ceny plynu klesnout až v roce 2026, kdy se očekává větší dostupnost LNG na globálním trhu a možná stabilizace situace na Ukrajině. Mezitím však domácnosti i průmysl čelí vyšším účtům za energie, což má negativní dopad na celkovou ekonomiku.
EU zvažuje změnu přístupu
Zásadním faktorem pro budoucí vývoj cen plynu je postoj Evropské unie. Podle dostupných informací konkrétně někteří představitelé Evropské unie, zejména z Německa a Maďarska, diskutují o možnosti obnovení nákupů ruského plynu jako součásti potenciální mírové dohody na Ukrajině. Tento návrh má za cíl snížit vysoké ceny energií v Evropě a motivovat Moskvu k jednání. Tento návrh vzbudil kontroverzi, protože by mohl podkopat dosavadní snahy o energetickou nezávislost a posílit ruskou ekonomiku.
Na druhé straně, pokud EU tento krok odmítne, bude nutné nadále hledat nové cesty k zajištění energetické bezpečnosti. Jedním z řešení je posílení dodávek z Norska a rozvoj alternativních zdrojů energie v Evropě.
Jak zajistit skutečnou energetickou nezávislost?
Otázkou zůstává, jak může Česko zajistit skutečnou soběstačnost v dodávkách plynu. Jedním z klíčových řešení je rozšíření infrastruktury pro LNG, která umožní větší objemy přímých dodávek z Kataru, Norska nebo USA. Další možností je investice do alternativních zdrojů energie, jako je vodík, biometan či geotermie, avšak jejich rozsáhlé využití je zatím v nedohlednu.
Dlouhodobým cílem by mělo být snižování celkové spotřeby plynu prostřednictvím modernizace průmyslu, zateplování budov a širšího využívání obnovitelných zdrojů energie. Vláda by měla rovněž posílit zásobní kapacity, aby byla schopna reagovat na případné další výkyvy na trhu.
Green Deal, který to měl umožnit, je však nyní z mnoha stran odstřelován.
Navzdory vládním prohlášením se ukazuje, že Česko se ruského plynu zcela nezbavilo. Změnila se pouze cesta, kterou k nám proudí. Slovensko, byť technicky samostatné ve svém rozhodování, zůstává silně napojeno na ruské dodávky, a tím pádem i Česko zůstává součástí tohoto řetězce.
Pokud chce Česká republika skutečně dosáhnout energetické nezávislosti, musí přestat spoléhat na prostředníky a aktivně investovat do alternativních zdrojů. Zatím je však realita taková, že ruský plyn se sice oficiálně vytratil z vládních grafů, ale ve skutečnosti stále proudí do českých domácností – jen pod jiným názvem.
Dovoz plynu z USA do ČR
- Česká republika se v posledních letech intenzivně snaží diverzifikovat své zdroje zemního plynu, aby snížila závislost na tradičních dodavatelích, zejména na Rusku. Jednou z klíčových strategií je dovoz zkapalněného zemního plynu (LNG) z různých částí světa, včetně Spojených států amerických.
- V roce 2023 Evropská unie dovezla více než 120 miliard metrů krychlových LNG, přičemž největším dodavatelem byly právě Spojené státy.
- Česká republika, jako vnitrozemský stát bez přímého přístupu k moři, využívá pro dovoz LNG především terminály v okolních zemích. Významným krokem bylo zajištění kapacit v nizozemském terminálu Eemshaven, který byl uveden do provozu po zahájení války na Ukrajině. Tento terminál umožňuje České republice dovážet až tři miliardy metrů krychlových plynu ročně, což představuje přes 40 % její roční spotřeby.
- Dovoz LNG z USA přináší několik výhod. Za prvé, diverzifikuje zdroje dodávek a snižuje závislost na jednom dodavateli, což posiluje energetickou bezpečnost země. Za druhé, konkurence na trhu s plynem může vést k výhodnějším cenovým podmínkám pro odběratele.
- Na druhé straně je však třeba zohlednit i určité výzvy. Dovoz LNG je nákladnější než tradiční plynovodní dodávky, a to kvůli nákladům na zkapalnění, přepravu a následnou regasifikaci. V roce 2024 se například cena za jeden tanker LNG pohybovala mezi dvěma až třemi miliardami korun, včetně nákladů na přepravu.
- Dále je nutné mít k dispozici dostatečnou infrastrukturu pro přijímání a distribuci LNG, což vyžaduje investice do terminálů a přepravních sítí.
- Spojené státy plánují v následujících letech zvýšit své exportní kapacity LNG, což by mohlo vést k větší dostupnosti a potenciálně i k poklesu cen této komodity na globálním trhu. Vyšší objem těžby by totiž zvýšil tlak na snížení cen těchto komodit na globálních trzích.
- Pro Českou republiku to znamená příležitost k dalšímu posílení energetické bezpečnosti prostřednictvím dlouhodobých kontraktů na dodávky LNG z USA.
- Nicméně je důležité sledovat i geopolitické aspekty a regulační opatření na úrovni Evropské unie. Celkově lze říci, že dovoz LNG z USA představuje pro Českou republiku významnou příležitost k diverzifikaci energetických zdrojů a posílení energetické bezpečnosti. Je však nezbytné pečlivě zvažovat ekonomické náklady a sledovat vývoj na globálním trhu s plynem, aby byla zajištěna dlouhodobá udržitelnost a konkurenceschopnost těchto dodávek.
