Ruský plyn v Česku: Skrytá závislost navzdory politickým prohlášením

Ruský plyn do Česka stále teče a není ho málo. Od února 2022, kdy Rusko zahájilo invazi na Ukrajinu, se přitom Česká republika připojila k mezinárodnímu úsilí snížit závislost na ruských energetických zdrojích. Vláda deklarovala, že dodávky z Ruska byly výrazně omezeny, a podnikla kroky k diverzifikaci energetických zdrojů. Nicméně aktuální data ukazují, že ruský plyn stále proudí do České republiky, a to nejen přímo, ale i nepřímo prostřednictvím přeprodejů na evropských trzích.

Historie závislosti

Závislost České republiky na ruském plynu je dlouhodobá. Po desetiletí byla energetická infrastruktura orientována na Sovětský svaz a jeho zásoby. Plynovody jako Družba byly navrženy tak, aby zajišťovaly spolehlivé dodávky surovin ze Sibiře a střední Asie. Ještě v roce 2021 tvořil ruský plyn více než 80 % celkového importu do ČR. Tato závislost byla často přehlížena kvůli nízkým cenám a stabilním dodávkám.

S válkou na Ukrajině však tento model čelil bezprecedentnímu tlaku. Česká vláda, společně s dalšími státy EU, slíbila ukončení obchodní závislosti na Rusku. Tento cíl zahrnoval investice do terminálů na zkapalněný zemní plyn (LNG), posílení obnovitelných zdrojů a zvýšení energetické efektivity.

Rozpor mezi slovy a činy

Premiér Petr Fiala v lednu 2024 prohlásil: „U plynu je fakticky téměř hotovo.“ Tím měl na mysli snahu vlády minimalizovat závislost na ruském plynu prostřednictvím nových LNG terminálů v Nizozemsku a Německu.

Podobně ministr průmyslu a obchodu Jozef Síkela v listopadu 2023 uvedl: „Ruský plyn do Česka dovážet nepotřebujeme. V letošním roce tvoří jeho podíl na našem trhu méně než dvě procenta.“

Odborníci ale upozorňují, že skutečnost je složitější. Jak uvádí ekonom Lukáš Kovanda: „Přes Slovensko k nám proudí plyn, který se sice na burze označuje jako německý, ale většina z něj pochází z ruských polí. Energetický trh tuto skutečnost nezohledňuje transparentně.“

Jak ruský plyn stále proudí?

Ruský plyn k nám proudí především díky přeprodejům na evropském trhu. Plynovody vedoucí přes Ukrajinu a Slovensko zůstávají klíčovou součástí dodavatelské infrastruktury, a i když burzovní smlouvy zaručují anonymitu původu, energetičtí analytici mají jasno: většina plynu nakupovaného na těchto trzích pochází z Ruska.

Jan Štěpánek, odborník na energetiku, k tomu dodává: „Diverzifikace zdrojů probíhá, ale nestačí. Evropský trh je natolik propojený, že není možné oddělit dodávky ruského plynu od jiných.“

Podle údajů společnosti Net4Gas tvořil v listopadu 2024 plyn přitékající ze Slovenska více než 95 % dodávek do České republiky. Net4Gas je výlučným provozovatelem přepravní soustavy pro zemní plyn v České republice, spravuje více než 4 000 kilometrů plynovodů a zajišťuje jak vnitrostátní přepravu, tak mezinárodní tranzit plynu. 

Ekonomické důsledky

Závislost na ruském plynu má nejen geopolitické, ale i ekonomické dopady. Podle Centra pro studium demokracie a Střediska pro výzkum energií a čistého vzduchu (CREA) utratila Česká republika od začátku ruské invaze do června 2024 za plyn a ropu z Ruska sedm miliard eur (177 miliard Kč). To je více než pětinásobek částky, kterou ČR poskytla Ukrajině jako pomoc.

Premiér Fiala se k tomu vyjádřil následovně: „Energetická krize nás donutila k obtížným rozhodnutím. Přesto věřím, že jsme učinili maximum pro zajištění stabilních dodávek a ochranu domácností před dramatickým růstem cen.“

Opozice však tento postup kritizuje. Andrej Babiš uvedl: „Česká vláda neřeší skutečné problémy. Místo jasné strategie a podpory obnovitelných zdrojů jen hraje na čas a spoléhá na přeprodeje, které stále financují ruský režim.“

Geopolitický rozměr

Česká republika čelí tlaku nejen doma, ale i ze strany Evropské unie. Evropská komise vyzvala členské státy k rychlejšímu přechodu na obnovitelné zdroje a ukončení obchodních vazeb s Ruskem. Přesto realita ukazuje, že některé země, včetně ČR, nejsou schopny tento závazek splnit.

Polsko a Německo, které byly také historicky závislé na ruském plynu, investovaly do alternativních zdrojů, včetně plynovodu Baltic Pipe a rozšíření LNG terminálů. Německo navíc výrazně podpořilo obnovitelné zdroje včetně geotermální energie, což snižuje jeho závislost na plynu jako celku.

Česká republika naproti tomu zůstává vázána na plynovody vedoucí přes Slovensko. I když vláda získala podíl v nizozemském LNG terminálu, tento krok pokrývá jen část českých potřeb.

Cesta k nezávislosti: Co je třeba udělat?

Pokud chce Česká republika dosáhnout skutečné energetické nezávislosti, musí se zaměřit na následující kroky:

1. Investice do obnovitelných zdrojů: Fotovoltaika, větrné elektrárny a geotermální energie by měly nahradit podíl plynu v energetickém mixu. Nicméně slíbenou strategii geotermální energie ministerstvo životního prostředí doposud nezveřejnilo.
2. Modernizace infrastruktury: Zrychlení výstavby nových plynovodů propojujících ČR s LNG terminály.
3. Podpora energetické efektivity: Domácnosti i firmy musí mít přístup k dotacím na zateplení, modernizaci systémů vytápění a úspory energie.
4. Zvýšení transparentnosti trhu: Spotřebitelé mají právo vědět, odkud pochází plyn, který využívají.
5. CREA uvádí, že Česko má možnosti, jak se závislosti na energetických surovinách z Ruska zbavit, mimo jiné lepším využitím Transalpinského ropovodu (TAL) nebo tím, že se spolehne na plyn z Norska a na globální trh se zkapalněným zemním plynem (LNG).

Pravda bez příkras

Česká republika se nachází na rozcestí.

Navzdory deklaracím vlády data ukazují, že ruský plyn stále tvoří podstatnou část českého energetického mixu. Energetická nezávislost není otázkou několika měsíců, ale let tvrdé práce, investic a odvážných rozhodnutí. Vláda musí zajistit, aby kroky směrem k nezávislosti byly rychlejší, efektivnější a transparentnější.

Zatím pro to udělala, zdá se, málo a její slova jsou v rozporu s realitou.

Podle české státní společnosti MERO činil podíl ropy dovezené prostřednictvím ruského ropovodu Družba v prvním pololetí roku 2023 přibližně 65 %. MERO, která vlastní a provozuje českou část ropovodu Družba i ropovod IKL z Německa, je jediným přepravcem ropy do České republiky. Ministerstvo průmyslu a obchodu (MPO) zdůraznilo, že dovozcem ropy není stát, ale společnost PKN Orlen, která je mateřskou skupinou české firmy Orlen Unipetrol. „Vláda nemá přímou kontrolu nad rozhodováním soukromého podniku. Proto aktivně podporujeme diverzifikaci dodavatelů, zejména prostřednictvím projektu TAL+. Objem dovozu ruské ropy již klesá – v roce 2024 jsme zaznamenali výrazný pokles oproti předchozím letům,“ uvedla pro ČTK Petra Milcová z tiskového oddělení MPO.