Turecko míří do čela světové těžby lithia. Pomohou mu geotermální vrty

Turecko, země, kde pod zemí bublá energie, se chystá vytěžit z hlubin víc než jen teplo. Aktuálně využívá sotva desetinu svého geotermálního potenciálu – přesto podle předsedy Asociace investorů do geotermálních elektráren (JESDER) Ufuka Şentürka už dnes má v rukou klíč k tomu, aby se zařadilo mezi světové těžařské velmoci lithia.

Zatímco svět horečně hledá nové zdroje tohoto „bíleho zlata“ pro výrobu baterií, v Turecku už tisíc vrtů chrlí každou hodinu přes 100 000 tun vody. A právě v ní vědci objevili stopy cenných prvků – lithia, cesia, selenu i křemíku.

„Je to jen začátek,“ říká Şentürk pro agenturu Anadolu. „Naše geotermální zdroje mají teplotu až 150 stupňů Celsia a dokázaly by vytápět až 5 000 hektarů skleníků. A navíc v sobě nesou minerální poklady.“

Lithium bez dolů. Efektivně, levně a šetrně

V geotermálních vodách byla v Turecku detekována koncentrace lithia 20 částic na milion, v Německu pro srovnání dosahují některé prameny až 100 ppm. Turecké výzkumy vede Izmirská technická univerzita a Afyonská univerzita v rámci turecko-německého energetického partnerství.

To, co činí turecký model atraktivním, je jednoduchá skutečnost: vrtat se už nemusí. Voda vyvěrá sama. Pokud se lithium dokáže efektivně extrahovat přímo z geotermálních toků, investiční náklady prudce klesají. JESDER odhaduje, že by země mohla produkovat až 35 000 tun lithia ročně – téměř tolik, kolik činila celosvětová produkce v loňském roce (36 000 tun).

„I kdybychom získali jen deset procent z toho, co v těch vodách je, budeme patřit mezi největší hráče na světě,“ tvrdí Şentürk.

Zatím jsou objemy lithia získaného z geotermálních pramenů spíše symbolické, ale sázka na tuto metodu má své opodstatnění. Na rozdíl od těžby v lomech nebo odpařování ze solanek má přímá extrakce z vody minimální ekologickou stopu. Vzhledem k tomu, že lithium se vyskytuje v extrémně nízkých koncentracích, je kombinace s geotermální energií ideální pro snižování nákladů.

Geotermální energie jako vedlejší zázrak

Turecko dnes provozuje 65 geotermálních elektráren s celkovým výkonem 1,74 GW. V roce 2024 vyrobily 11,2 TWh elektřiny, což je přibližně 3 % turecké spotřeby. Teplem z těchto elektráren se vytápí 7 000 hektarů skleníků a 160 000 domácností.

Ministerstvo zemědělství a lesnictví aktuálně dotuje vznik dalších 2 800 hektarů skleníkových zón. Şentürk však věří, že současné elektrárny, podpořené správnou politikou, zvládnou pokrýt až 4 000 hektarů bez potřeby nové výstavby.

Na světové mapě geotermální energie je Turecko už nyní čtvrté – za Spojenými státy, Indonésií a Filipínami. Od roku 2020 ale přibylo jen 120 MW kapacity, což naznačuje, že dosavadní růst zpomalil. O to silněji se země upírá k nové vizi – stát se lídrem ve spojení dvou zdrojů: energie a nerostného bohatství.

Nedávná studie projektu Li+Fluids odhalila, že jen v severním Německu a Durynsku se v podzemních vodách může nacházet mezi 0,39 a 26,5 milionu tun lithia. Pro srovnání – německá spotřeba do roku 2030 je odhadována na 170 000 tun.

Turecko míří vysoko. A tentokrát to není jen díky teplotě jeho geotermálních vrtů.