Reklama
Ministr průmyslu a obchodu Lukáš Vlček (STAN) oznámil plán předložit poslanecké sněmovně zákon s názvem „lex plyn“, který by umožnil rychlejší schvalování a výstavbu paroplynových elektráren s výkonem nad 100 megawattů. „Bez těchto elektráren se Česko po odklonu od uhlí neobejde,“ uvedl Vlček. Podle ministra je zákon nezbytný pro zajištění energetické stability v příštích letech.
Vlček dodal, že paragrafové znění zákona je již připraveno a jednal o něm na úrovni vládní koalice. Návrh by měla schválit vláda a poté jej předložit poslancům. Opoziční hnutí ANO výstavbu paroplynových zdrojů podpoří. „Nastává situace, kdy hrozí nedostatek elektřiny,“ řekl k tomu místopředseda Sněmovny Karel Havlíček (ANO). „Potřebujeme nejen urychlit výstavbu plynových elektráren, ale i zajistit systém, jak udržet některé uhelné elektrárny v provozu.“
Riziko zvýšené závislosti na ruském plynu
Vlček tvrdí, že „lex plyn“ pomůže nejen s výstavbou elektráren, ale společně s dalšími opatřeními, jako jsou investice do přenosové a distribuční sítě, může v budoucnu přispět k poklesu cen elektřiny pro domácnosti. Kritici však upozorňují na možné riziko zvýšení závislosti České republiky na dováženém zemním plynu.
Podle aktuálních dat Česká republika získává 95 procent plynu z Ruska. Premiér Petr Fiala sice dříve uvedl, že země diverzifikovala zdroje a výrazně snížila závislost na ruském plynu, ale odborníci varují, že zvyšující se poptávka po plynu kvůli novým elektrárnám může tuto závislost opět prohloubit. „Je nutné, aby Česko zajistilo stabilní dodávky z neruských zdrojů, jinak se situace může vrátit zpět,“ říká energetický analytik Jiří Gavor.
Jedním z alternativních řešení může být i geotermální energie, kterou úspěšně využívají okolní země. V Maďarsku je geotermální energie intenzivně využívána pro vytápění měst, jako je Szeged, kde geotermální systém pokrývá značnou část potřeby tepla ve městě. V Rakousku město Güssing využívá geotermální energii v kombinaci s biomasou pro centrální vytápění a stalo se příkladem energetické soběstačnosti. V Berlíně se geotermální zdroje podílejí na vytápění moderních budov a podporují udržitelné stavebnictví.
V České republice je potenciál geotermální energie zatím nevyužitý, ale projekty jako v Litoměřicích ukazují, že by tento zdroj mohl hrát významnou roli v budoucí energetice. Litoměřice dlouhodobě testují geotermální vrty pro vytápění města a okolí, což by mohlo přispět ke snížení závislosti na fosilních palivech.
Hledání kompromisu: Klíč k budoucí energetice
Současně energie získaná z čistíren odpadních vod, z řek, geotermálních vrtů nebo vzduchu by mohla v Česku do roku 2040 zajistit až jednu třetinu dodaného tepla. Tyto nízkoteplotní obnovitelné zdroje využité pomocí tepelných čerpadel mohou zásadním způsobem přispět k modernizaci systému dálkového vytápění v Česku. Vyplývá to z nové studie Teplárenského sdružení ČR.
Studie ukazuje potenciál výroby tepla z nízkoteplotních obnovitelných zdrojů tepla, zejména z čističek odpadních vod, vodních toků či geotermální energie. Pro přímé dodávky do soustav zásobování teplem je teplota těchto zdrojů příliš nízká, pomocí tepelných čerpadel ji však lze zvýšit na využitelnou úroveň.
Dodávku tepla v soustavách by tak tepelná čerpadla zajistila od jara do podzimu, a to tam, kde jsou pro jejich nasazení vhodné podmínky. Na svůj provoz by mohla využít elektřinu ze slunce a větru, které by měl být v tomto období na trhu nadbytek, a proto půjde nakoupit levně. V zimě, kdy se očekává naopak nedostatek elektřiny, by teplo společně s elektřinou vyráběly kogenerační jednotky na zemní plyn, případně biometan. Systém by byl doplněn o akumulaci tepla, která může celkovou flexibilitu dále podstatně zvýšit a zefektivnit provoz soustav.
Průmyslová tepelná čerpadla jsou schopna dosáhnout poměrně vysokých výstupních teplot, v poptávaných případech kolem 90 °C i více. Poskytují proto jak řešení pro domácnosti a terciální sektor spoléhající se na dálkové vytápění, tak i pro velkou část spotřeby tepla v průmyslu.
Investiční náklady na teplo nejsou závratné
Investiční náklady na vybudování tepelných čerpadel a využití nízkoteplotních zdrojů tepla do roku 2040 odhaduje sdružení na zhruba 52 miliard korun, z toho 14 miliard korun by mohlo být investováno již do roku 2030 v rámci celkové investice 200 miliard korun do odchodu teplárenství od uhlí.
Studie potvrdila, že klíčovou roli v dekarbonizaci teplárenství hraje snižování energetické náročnosti budov. Budovy s kvalitní tepelně-izolační obálkou umožňují přechod na nízkoteplotní otopné soustavy, což umožňuje snížit teplotu v rozvodech tepla a tím se výrazně rozšiřují možnosti tepláren při získávání tepla z obnovitelných zdrojů.
Michaela Valentová, výzkumnice FEL ČVUT, k tomu říká: „Studie ukazuje nevyužité možnosti nízkopotenciálních zdrojů tepla pro teplárenství. Potřebné investiční náklady nejsou z pohledu celkových nutných investic nijak závratné. Studie předpokládá cca 50 miliard korun do roku 2040, pro ilustraci jen v Modernizačním fondu jsou do roku 2030 k dispozici dotační prostředky na dekarbonizaci teplárenství ve výši cca 100 miliard korun. Klíčové bude nyní zakomponovat možnosti využití obnovitelných zdrojů energie jak do plánů samotných tepláren, tak energetických koncepcí měst.“
Kritika OZE
Plánovaný masivní přechod od uhelné energetiky k zemnímu plynu kritizuje také Komora obnovitelných zdrojů energie (OZE). „Plyn byl ve hře před 20, 30 lety, jenže Česko tenkrát udělalo v modernizaci jen půlkrok – namísto přechodu na plynové zdroje se jen vyčistily ty uhelné. Vracet se zpátky nemá smysl, teď je potřeba přejít především na obnovitelné zdroje, jinak jsme o krok pozadu,“ říká šéf komory.
V teplárenství navrhuje například také větší využití geotermální energie a energie okolního prostředí v kombinaci s tepelnými čerpadly, případně v některých oblastech využití biomasy.
S postupným navyšováním podílu obnovitelných zdrojů na spotřebě počítají i strategické dokumenty státu. Podle loňského návrhu národního energeticko-klimatického plánu by podíl obnovitelných zdrojů do roku 2030 měl činit kolem třiceti procent.
